Baron František Arnošt Koller
(* 27. 11. 1767 Mnichovo Hradiště - † 23. 8. 1826 Neapol)
 
František Koller se narodil dne 27. listopadu 1767 v Mnichově Hradišti. Pocházel z rodiny vojenského felčara (některé prameny uvádějí měšťanskou rodinu). Původně studoval v Praze, ale po smrti otce jako sedmnáctiletý vstoupil do vojska, kde pro neohroženost v boji rychle postupoval v hodnostech. Prošel takřka celou Evropou a teprve po bitvě u Aspernu v roce 1809, kdy byl jmenován generálem, zůstal několik let v Čechách. Prameny uvádějí, že „tento statečný velitel pluku byl na generála povýšen ještě v kouři a prachu válečné vřavy“.

V roce 1910 získal titul „svobodný pán“ – baron. Patřil k nejbližším spolupracovníkům vrchního velitele spojeneckých vojsk v protinapoleonské koalici Karla knížete Schwarzenberka. Za úspěchy v napoleonských válkách mu byl propůjčen Rytířský kříž Řádu Marie Terezie.
 
Po uzavření Vídeňského míru byl na jaře 1814 pověřen, společně s ruským komisařem Šuvalovem a pruským Truchsessem, doprovodem císaře Napoleona z Fontainebleau na Elbu.

Byl vyslancem v Petrohradu a od roku 1820  generálním intendantem v Neapoli. Kromě svých úředních povinností se zúčastnil archeologických vykopávek v Pompejích a městě Herculaneum. Množství nalezených vzácných předmětů posílal se svolením neapolského krále do zámku v Obříství, který zakoupil v roce 1817, postupně dostavěl do současné podoby a zřídil v něm pozoruhodné antické muzeum, které však nebylo veřejnosti přístupné.

Jaké záměry měl Koller s tímto bohatstvím, odhadovaným na deset tisíc exemplářů, není dodnes zcela jasné, on sám, ani jeho pobočník Matěj Polák, se o svých plánech nikomu nikdy nezmínil. Vzhledem k tomu, že Koller byl ve spojení s předními kulturními osobnostmi a činiteli v Čechách, od nichž vyšel popud k založení Vlasteneckého muzea v roce 1818, předpokládáme, že budoucnost svých antických pokladů spojoval s budoucností českého muzea. Nasvědčuje tomu i jeho členství ve Společnosti vlasteneckých přátel umění, společnosti sice šlechtické, ale schopné uvádět své kulturní invence v život.

Do Obříství se však již nevrátil, v Neapoli se nakazil tyfem a ve věku 59 let předčasně zemřel. Podle poslední vůle bylo baronovo nabalzamované tělo dopraveno do Čech a zde za obrovské účasti c.k. vojska, jeho důstojnického sboru, duchovenstva z pražské kapituly a dalších cca 12 000 účastníků pohřbu uloženo v hrobce pod presbytářem sv. Jana Křtitele.

V životě Františka Kollera a Obříství hrálo velkou úlohu číslo 7. Je zajímavé, že v Obříství byl poprvé v roce 1787, když byl poručíkem a už tehdy se mu panství s okolím zalíbilo. Podruhé navštívil Obříství v roce 1797 jako setník, při třetí návštěvě již jako generál a velitel pěší divize, je pak zakupuje od hraběte Clamm-Galase za 640 000 zlatých. Naposledy do Obříství přijíždí 5. května 1727, tentokrát jako nabalzamovaný nebožtík na lafetě děla.

V Obříství zanechal nesmazatelné stopy. Nejen že přestavěl starou tvrz na moderní zámek, ale vybudoval novou silnici od návsi ke Štěpánskému přívozu, posílil hospodářství vybudováním velkých kravínů a stodoly s pěti mlaty apod.

František Koller byl ženatý s Johannou, rozenou von Gränzenstein, se kterou měl tři syny – Gustava, Viléma a Alexandra a dceru Johannu, roku 1833 provdanou za hraběte Karla Thuna.

Jeho sbírka zůstala na zámku až do roku 1828, kdy ji vdova z finančních důvodů nabídla k odkoupení muzeu v Praze, to však neprojevilo zájem a tak tuto unikátní sbírku (1348 váz, 671 terakot, 186 sklenic a bronzových věcí, 60 kusů mramoru a 28 egyptských památek aj.) nabídla pruskému králi Bedřichu Vilému III. (Fridrich Wilhelm III), který shodou okolností pobýval v lázních v severočeských Teplicích.

V květnu 1828 se v Obříství objevil berlínský archeolog a náměstek ředitele budoucího královského muzea Konrád Lewezow, aby sbírku ohodnotil. Po třech týdnech bylo rozhodnuto – na jeho návrh král kolekci odkoupil za dvě stě tisíc pruských tolarů.

Lewezow sbírku rozdělil na několik částí, antické sochy přidělil Galerii skulptur, egyptské památky přešly do egyptského oddělení a další část do sbírek University v Lipsku. Berlínské muzeum, které bylo dostavěno v roce 1830, mělo zvláštní oddělení Kollerische Vasensammlung – Kollerova sbírka, obsahující 1348 váz. V takto uceleném stavu vydržela až do druhé světové války, kdy byla v bednách uschována v depozitářích. Během bombardování Berlína pak byla část beden zničena a po ukončení války rozdělena mezi Východní a Západní  Berlín. Předměty pak byly uloženy v Pergemonském muzeu v bývalém hlavním městě NDR, avšak již ne v celku, nýbrž podle časových a zeměpisných ukazatelů. Jinak dopadla druhá část sbírky, kterou mělo ve správě Antické muzeum v Západním Berlíně. Zde byla vystavěna pouhá část, zbytek byl uložen v depozitáři.

Zbytek předmětů, které na zámku v Obříství zbyly prodala Kollerova vdova do Záhřebu a posledními předměty pak podarovala své známé.

Kollerova sbírka se někdy přirovnává k proslulým sbírkám císaře Rudolfa II. Bohužel z ní v Obříství, až na dvoumetrový kříž, který dal František Koller vybrousit z lávy Vesuvu, a který stojí na místním hřbitově, nezůstalo nic.

Generálova vdova se poté provdala za barona Mořice ze Salhausenu, rovněž vojáka, který zemřel roku 1835. Rod Kollerů vymřel roku 1915.

 

Tento text pochází z připravované knihy "Města a obce středních Čech"
od autora RNDr. Aleše Střechy - kapitola Obříství. V případě, že použijete jednu či více sekcí, resp. část sekce k publikování, upozorňujeme na povinnost citace: © RNDr. Aleš Střecha - Města a obce středních Čech

 Fotogalerie
 

kliknutím zvětšíte

Baron František Koller